Mám málo času na blog, přitom by byla teď spousta nápadadů, o čem psát. Zažila jsem ten nejpoštovnější den ve svém životě. Jako by pošta přišla v pravý čas, aby mně zpestřila a projasnila život. Někteří mí přátelé jsou pěkně bláznivý, ale právě taky proto je mám ráda. Snad se dokopu k tomu, abych vám tu svoji poštu trochu víc přiblížila. Připadá mi, že okruh lidí, s kterými se stýkám v ČR se dost zmenšil, zato v zahraničí je to úspěšnější. Přes den jsem se učila, ale párkrát jsem to musela přerušit. Chystala jsem se na to večer, ale nakonec jsem místo učení jedla makrelu. Malinké kosti jsem přebírala asi dvě hodiny. Syntax se mi podařilo až teď dočíst, ale nejsem z toho moc moudrá. Zvláště konec je dost nesrozumitelný, samý značky a zkratky. Smrdím rybou, ještě před chvílí jsem měla v puse pocit, jako bych vyšla z moře. Sůl, všude jen sůl. Připadala jsem si jako v moři. Jen kdyby mi k tomu přebírání kostí nehráli Čechomoři. Včera večer mně výsledky testu srazily náladu na bod mrazu. Měla jsem chuť se vším praštit a odejít. Někam hodně daleko. Ještě že jsem to neudělala. To bych se nedočkala dnešní pošty 🙂
z deviantart.com od ScarletCB