Oj vad trevligt! Mám skvělou náladu a víte, co mi ji tak zvedlo? Setkání s Finkou a tříhodinová konverzace ve švédštině! Není nic lepšího než oprášit již dávno používaný jazyk a zjistit, že jste ho přeci jen tak úplně nezapomněli. S Pauliinou jsme se domluvili přes couchsurfing, sešly jsme se ve dvě u koně. Předtím jsem prožila dost krušné(rozuměj mrznoucí) chvíle na Hradčanech. Poslouchala jsem 4 hodiny v kuse výklad našeho průvodce a nahrávala jsem si to zas na mobil. Myslela jsem, že mi zima už taková nebude jako v prosinci, ale opak byl pravdou. Klepala jsem se, i když jsem měla na sobě pět vrstev. Odešla jsem přeci jen trochu dřív, abych se stihla ještě někde najíst. Už podruhé jsme šli do Lorety.. jak to? Ale nevadilo mi to. Tentokrát byl výklad zajímavější. Myslím, že je lepší říct méně, třeba ne zdaleka o všem, co vidíme, ale poutavě.. než člověka zahltit miliony informacemi.. pak si většinou nepamatuju vůbec nic.
Ale zpátky k Finsku a Pauliině. Myslela jsem, že ji poznam snadno, ale nakonec poznala ona mě jako první. Cukrárna měla zavřeno, a tak jsme skončily v Dobré čajovně. Příjemně mě překvapili tím, že tam hrál Mozart a taky třikrát za sebou Vinetů(toho Pauliina neznala). Taky tam bylo málo lidí, takže jsme se nemusely s nikým překřikovat. Už dlouho jsem si s nikým tak dobře nenotovala. Brzy jsem zjistila, že Pauliina je člověk mně hodně podobný. Překvapilo mě, že také sama cestuje, o dost víc než já a hlavně taky sama! Přitom má tak o dva odstíny světlejší vlasy než já, světlou pleť.. Finku opravdu nezapře. A to byla sama v Singapuru, Malajsii, Indonésii, Thajsku, Kambodži a kdoví kde ještě. Vyprávěla mi své zážitky z cest, o rodině, o svém městě, kde studuje, o psovi, kterého nade všechno miluje a kvůli němu moc necestuje a nehodlá se nikam stěhovat. A já zas povídala o sobě i o zvycích, které tu v Česku máme. Pití čaje ze šálku bez oušek jí připadalo hodně zvláštní a musela si ty hrníčky vyfotit. Říkala jsem, že čajovny jsou u nás v ČR velký fenomén. Letenky do Prahy si koupila náhodou, narazila prý na nějakou akci na netu, tak proto sem jela. Zítra jede do Berlína, kde se potká s kamarádem a zůstane zas chvilku tam. Za týden už jí ale začíná škola, takže musí zpátky do Finska. Cestu po Asii podnikla loni v listopadu a domů se vrátila až teď v lednu. Jednou se setkala s kamarádem na pár dní v Kambodži, ale toho předtím znala jen přes net.. Holka odvážná. Pochází ze středního Finska, z města, které leží naproti přes moře od Umeå, myslím že Vaasa, nebo Kokkola. Studuje ale na jihu Finska. Má mladšího bráchu, který už pracuje, moc se nevídají, ale ani jí to nevadí.
Tohle všechno a ještě mnohem více jsme si stačily povědět k mému překvapení ve švédštině. Občas jsme nějaké slovíčko řekli v angličtině, protože nám něco vypadlo, občas jsem se snažila hodně opisovat. Pauliina právě studuje švédštinu a pedagogiku a chce být učitelkou. Ve Finsku se učí všichni povinně od mala švédsky, protože úředním jazykem je i švédština. Taky mě upozornila, že mluví jako Mumínci 😀 Což znamená, že tak „nezpívá“ jako Švédi. Já jsem neslyšela žádný rozdíl, ale prý tam je. Když mluví Pauliina se Švédy, tak oni poznají, že je Finka. Švédi mají dvojí intonaci a jejich mluva se hodně melodická. Já tak bohužel mluvit téměř vůbec neumím, ale snažím se je aspoň napodobovat. Myslím, že i Češi žijící dlouho v Umeå to tak dobře neumí, mluví krásně, ale je poznat, že jsou Češi. Asi je to pro nás těžké.
Každopádně to bylo moc příjemné setkání, které mi ještě po cestě domů (i teď) doznívá v hlavě. Přesvědčila jsem se o tom, že tu jsou ještě další holky, které se nebojí samy vydat se do světa, což mě těší( a taky podporuje v dalších solo? cestách).
z deviantart.com od Shady-Lady90