Uff, fotit kočku v běhu je náročné, a tak sem dávám aspoň zastřený pohled na Hopsalku. Dnes jsme si byli večer proběhnout nanečisto trasu, kterou poběžíme na závodě v červnu (snad). Já jsem si zkusila, zda to vůbec uběhnu. A tak nějak musím říci, že jsem to čekala daleko horší. Můj čas byl 37:20. Nejhorší byl začátek, to jsem skoro nemohla popadnout dech. Píchalo mě v boku a chtělo se mi čůrat. Pak jsem se od toho trochu oprostila a snažila se koncentrovat na to, že musím dělat malé krůčky, abych šetřila síly. Myslím, že se vyplatí rozložit si právě tu sílu na celou trasu. Běh po betonu je utrpení. Minulý týden jsme běhali hezky po měkkké trávě, to bylo jiné. Z dnešního běhu dost cítím kyčle a kolena. Ale jsem ráda, že jsem ani jednou nezastavila a i ten kopec celý vyběhla. No uvidíme zítra, třeba se nezvednu z postele. 🙂 Myslím, že to, že jsme se dneska dokopali k běhu, může i pán, který běh pořádá. Dneska jsem ho totiž zahlédla přes plot. 🙂 Řepka sice děsně smrděla, ale na druhou stranu ten pohled na Bezděz uprostřed žlutého pole a západ slunce nad hlavou mi dodal potřebnou sílu k běhu. Díky!
