Dušičky se pomalu blíží, nastává čas zklidnění a ztišení. Zítra mě čeká sbor, ale snad v pátek se dostanu na hřbitov. Jak se změnil čas, tak mi připadá, že nic nestíhám. Běhat jsem byla, už ani nepamatuji. Chybí mi taky síla a energie, všechnu jsem vydala o víkendu. Dnes večer bych ráda aspoň šla běhat. Víc jak po týdnu. Když teď nejsem u nás doma, a tak se ve velkém městě se potmě bojím cizích lidí. Uvidím, jestli se dokopu a překonám strach. Trápí mě teď Rozárky kašel. Opět se objevil a v noci jí nedal spát. Musíme za chvíli na veterinu, snad to půjde něčím vyléčit. Vůbec nevím, kde se mohla nachladit. Vždycky si s mým milým říkáme večer, že navzdory všem starostem, je Rózino zdraví to nejdůležitější. Hlavně aby ona byla zdravá. Ostatní se už nějak dá.
