Já se z toho pominu. Vážně už se těším na víkend. A přitom jsem měla tenhle týden volno pořád. V břiše mi teď divně škrundá a bolí mě záda. Připadám si, jak kdybych tam měla žáby. Ale třeba to je dobře.
Poslední tři dny jsem měla několik srazů. Perfektních srazů. To je to, co mám na Vánocích ráda. Není to uklízení, není to pečení, není to zdobení stromečku a už vůbec ne koledy.
Včera mě přepadly vzpomínky na Švédsko. Není divu, když jsem potkala 3 lidi, kteří tam se mnou byli. Tři Čechy, zvláště s Kubou jsme si báječně popovídali. O truhlařině a o tom, jak je těžké najít práci v jeho oboru. A společně s dalšími jsme si postěžovali na ubytování a další problémy ve Švédsku a naopak s radostí vzpomínali na výlety.. třeba do Skulleskogenu. Některá slova, která jsme tam používali, se mi opět připomněla. Třeba „medžik haus“ 🙂
Jinak jsem se taky věnovala tvůrčí činnosti a málem jsem nestihla odeslat přání včas. Ale bavilo mě to. Jen nerada dělám věci v presu. A dneska to trochu v presu bylo. Asi bych musela vstávat v sedm, abych všechno stihla.
Dala jsem si za cíl, že už tento víkend nepáchnu na Václavák. Vážně ne. Byla jsem tam od pondělí tak 8 krát.
Taky vyrábím fb stránky pro svou knihu. A taky bych se měla pustit do toho překladu, že? Když to sem budu pořád psát, třeba se k tomu brzy dokopu.
Loučím se, mám povinnou četbu, takže musím číst.
Fotka cca hodinu a půl stará, Rozárka se nám skryla za notebook a koukal z ní jenom ocas. Popadali jsme se smíchy. Pak odběhla na skříň a prala se šmouly. Museli jsme je tam zpátky naházet, ale ona je zas schazovala a jeden se jí zaseknul na drápu. Prostě lepší než televize!