Do odjezdu z domova mi zbývá necelá půl hodina a já se vyloženě těším. Zlomilo se to poté, co jsem před chvílí přišla od kadeřnika. Chtěla jsem jenom zkátit konečky a zastřihnout ofinu. Nic víc!!! Jenže než jsem se nadála, mám vlasy krátké skoro po uši a vůbec se sama sobě nelíbím. Jsem tedy ráda, že mě už nikdo tady neuvidí. Snad mi vlasy do půl roku dorostou. Jsem s tím učesem fakt nespokojená, ale malou útechou mi je, že mě ve Švédsku nikdo nezná, tak mu to nebude divný. Proti tomuhle mi vypořádání se s Umeou už připadá v pohodě.
Já se s vámi tedy loučím, mějte se, jak chcete.. a brzy snad na tomhle, nebo na dalším (cestovatelském) blogu na viděnou. Nebo spíš na počtenou.
z deviantart.com od Tomi Tapio