Před chvílí jsem se dodívala na film Jíst, meditovat milovat. Líbil se mi, i když by se nějaké mouchy na něm taky našly. Třeba byl celkem pesimistický, hlavní hrdinka nebyla pořád spokojená se životem. Líbilo se mi, že se vydala najít sebe sama do světa. Zároveň jsem nepochopila, kde vzala na letenku do Říma, do Indie a na Bali. Úplně jsem rozuměla té volnosti, kterou při tom cestování znovu získala. Hodnocení na csfd to nemá moc dobré, tady je důkaz, že i přesto si najde snímek své obdivovatele. Určitě bych mu dala víc procent, než má.
Dnešek byl ve znamení slunce. V půl šesté jsem šla rychlým tempem na Špilberk, abych stihla západ. A povedlo se. Byl to krásný pocit, vyšla jsem i nahoru na hradby. Když jsem přijela domů, tak jsem tu objevila nový obraz.. západ slunce nad mořem. Nakonec kam se na něj hrabe ten ze Špilberku.. i když i ten měl své kouzlo. A vězte, že při tom člověk může být klidně i sám 🙂
Zítra mám pohovor, pak chci jít plavat, do pracovní agentury a večer jedu do Horek. Takže spousta práce. Teď popíjím burčák.. chci si ho ještě na poslední chvíli užít. Letos jsme ho moc neměli. Brácha už je doma. Největší radost mi udělaly dnes dva e-maily, zpříjemnily mi větší část dne.
