Ach jo, mrzí mě, že se poslední dobou moc blogu nevěnuju. Ne, že bych neměla čas, ale zmenšování fotek a přidávání vodoznaku mi nějak blbne. Nainstalovala jsem sice celý program, ale je to tak malé, že skoro nemá cenu vodoznak do fotek přidávat. A velikost je úplně stejná.. Nevím, jak na to. Jsem prostě navždy amatér. A tisíckrát zkoušet mě to nebaví. Nejsem ten typ člověka, co si s tím vyhraje. Tak aspoň přidávám jednu fotku, kterou se mi podařilo nahrát.
Nastává pomalu čas srazů a já musím dopsat cestovní deník. Kdy jindy bych měla čas ho dopsat než teď? Za chvíli pláchnu zas do Německa a prázdniny zahalí drobnější mlha. Zítra letí naše vedoucí workcampu do Ekvádoru a já jí držím palce, aby se jí tam líbilo. Stejně je odvážná. Má můj obdiv.
Celý víkend jsem projedla a propila a taky pročetla. Pila jsem podruhé v životě Guinnese. Byl silnější a o dost jiný než v Londýně. Taky jsem pila hořký zelený čaj. A dnes jsem pro změnu pila vodu z bazénu. 😀 Připomněla jsem si tím Španělsko.
Plavání bylo v pohodě, ale kam se hrabe bazén na moře..
Večer mě navnadila na další cesty přednáška o Kyrgyztánu. Hned bych zas někam vyrazila.. nejlíp někam daleko do tepla, kde bych měla jistou střechu nad hlavou a nebo aspoň oblohu plnou hvězd bez deště.
Dočetla jsem Zlodějku knih dnes odpoledne. Jedna z nejsmutnějších a nejsilnějších knížek, kterou jsem kdy četla. Tak krásná a smutná zároveň. Jak to ten autor mohl napsat? Přečtěte si ji! To vám jedině mohu doporučit..
Z parku ve Valencii.. dívá se jinam.. a právě proto jsem tu fotku sem dala. Proč asi?