Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil, na břehu řeky Svratky roste nízká tráva, rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil, na břehu řeky Svratky kvete rozrazil a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá….
Přesně tahle básnička od Nezvala mi teď často chodí na mysl.. Proč asi? 🙂 Už dvakrát.. a dneska snad potřetí půjdu kolem té řeky. Alespoň se domnívám tedy, že je to Svratka (: Ale co jiného by to bylo, když ne ona.. Když jsem se včera dočetla, že se angličtina nekoná, nevěděla jsem, co s volnou hodinou. Vracet se na kolej nemělo cenu. Nenapadlo mě nic jiného než sednout na 1ku a jet do zastávky Zoologická zahrada. Šla jsem podél řeky, chvíli úzká, chvíli široká cestička, občas jsem někoho potkala.. Čím déle jsem šla, tím víc jsem byla zvědavá, kam to vede. Zřejmě se tam nacházela ještě nějaká civilizace, protože jsem potkávala docela dost lidí. Když tu najednou se přede mnou vynoří obrovská stavidla, docela zírám, to jsem se dostala až k přehradě? Fakt, že jo, vystoupala jsem nahoru a tam silnice, za ní široko daleko hladina a sluníčko, jehož paprsky se odrážely ve vodě. Krásné. Po pokochání jsem se vydala silní nahoru s obavou, zda se dostanu k nějaké šalině, zda tam vůbec ještě něco je.. jenže brzo mě čekalo opět překvapení..pouť. A ne malá. Nejdřív jsem slyšela zdálky hudbu, pak jsem spatřila i atrakce.. připadala jsem si jako na Matějský. Nevídané. Na ten kolotoč, co se točí vysoko ve vzduchu bych si někdy s někým zašla. Ale něco vypadalo pro žaludek vyloženě nebezpečně. Prošla jsem to a samozřejmě nedaleko byla zasávka šalina trolejbusů. Zjistila jsem, že jsem vlastně ušla jen jednu zastávku. No prosim.. a já měla pocit, že je to nejmíň tři kilometry.
Z keramiky jsem si odnesla spoustu výrobků, popovídala jsem si s Lenkou a na koleji zas s mamkou. Dnes jsem u Svratky údajně byla podruhé. Alespoň H. to tvrdil, že jsme kolem ní šli. Nejprve jsme podnikli společný oběd, pak výlet přes kampus a nějakou louku, kde jsme si házeli dlouho talířem. Docela to šlo, nefoukal vítr 🙂 Pak jsme se vydali takovými zajímavými lesními cestičkami až do střední části města. Na některých místech mi fakt nepřišlo, že jsem v Brně. Poznala jsem zas úplně nová místa a viděla Petrov a Výstaviště zas z úplně jiné strany. Na ulici nás potkal déšť, tak jsme se schovali do cukrárny, snědli zmrzlinu a čekali, až to přestane. Ale nějak se tomu nechtělo, a tak jsme neochotně vyrazili na šalinu. Večer půjdem s H. a ještě se S. a E. na ohňostroje. Ty se budou konat rovněž na přehradě. Snad chytnem dobrá místa. Vida, přehradu jsem nikdy předtím tady v Brně nenavštívila a za poslední dva dny se tam dostanu hned dvakrát.
z deviantart.com od JacobRM