Začalo těžké období, jako by s posledním víkendem dorazila opravdová zima. Nejen venku. K tomu se ještě přidalo každodenní počůrávání pohovky, ach jo. Trvá mi asi tři dny usušit přehoz, když ho vyperu. Mám dva a Rozárka je počůrává na střídačku. Naschvál samozřejmě. Víme, co jí vadí. Pokusíme se ji udobřit, snad své zvyky brzy změní a nebude nám dělat další naschvály.
Stýská se mi po bazénu. Minulé pondělí jsem si ještě byla zaplavat v Boleslavi, ale teď už to nejde. Z počítače mě dennodenně bolí oči, takže raději dávám přednost knížkám. Ale potěšily mě tři věci: Přihlásila jsem se do knihovny ve Mšeně. Už jsem s tím delší dobu váhala, ale včera jsem si knihovnu prohlídla a usoudila jsem, že tam mají zajímavé tituly. Úplně jiný výběr než v Praze. Vyplatí se to. Půjčila jsem si hned asi šest knížek. Pak mě potěšil skajp s kamarádem z Brazílie. Nevolali jsme si asi už rok a měli jsme si toho spoustu co říct. Procvičili jsme si navíc oba němčinu. Je to fakt skoro už unikát, protože s většinou kamarádů z ciziny si už jen občas napíšu email. Každý má jiné zájmy a starosti. Nás s Erikem ale sbližuje navíc i touha zlepšit se v cizím jazyce. Třetí věc je podivná, skoro bych řekla, že je na hraně radosti, ale tak nějak mě nabíjí pozitivní energií. Je to náš kotel. Jsem ráda, že funguje a že pro nás dokáže vyrobit teplo. Už od konce minulého týdne topíme. Zjistila jsem, jak je úžasné zažehnout v kotli první plamínek a pozorovat, jak se oheň rozrůstá. Starat se o něj a přikrmovat ho.. zvláště když se jedná o pozdní večer a dům je už vychladlý a vám je zima. Je to příjmné. Mám na mysli ale jen vždycky zátop, cítit, jak se teplo rozlévá do trubek a zahřívá místnosti je úžasný zážitek… Samotné starání se o oheň a dodatečné přikládání je už celkem opruz. Musíte na to pořád myslet, aby kotel nevyhasnul, nebo aby se zas moc nerozžhavil a nevylítla teplota nahoru. Ten první zážeh má ale něco do sebe. O:-)
