Je to zvláštní, vždycky když pustím housle, nebo klavír, Rozárka ožije, vyskočí ke mně na židli a začne se lísat. Jako by ji ta hudba táhla za mnou. Třeba v ní slyší něco z kočičí řeči.
Dočetla jsem knížku o kočce Rozárce, jak já se jen nasmála! Můžu ji doporučit úplně všem!
Sněhulák venku už skoro úplně roztál a na zemi se válejí jen knoflíky, černé uhlíky. Jako by začínalo už jaro… Ale myslím, že zima ještě ukáže svoji sílu.
Pěkný zbytek dne. 🙂
