Deset kilometrů, tolik jsme dneska uběhly!! Připadala jsem si chvílemi jak v bahenní lázni, ale aspoň jsme si i zaposilovaly. Není nad to běhat ve dvou. Vyplašily jsme na poli jednoho zajíce. Včera jsme daly osm kilometrů a zítra máme zasloužený odpočinek. Cítím se jako znovuzrozená. Během dne na mě dolehla smutná nálada, ale běhání mi ji celkem vylepšilo.
Pomalu finišuji s Amerikou, bude mi chybět to vzpomínání u svého deníčku a u fotek. Práce v Americe byly galeje, ale to cestování mi ty úděsné dny určitě vynahradilo. Sice jsem se do psaní musela často nutit, ale vlastně to přepisování deníčku mělo i něco do sebe. Jako bych to vše znovu prožívala. Zajímalo by mě, jestli se do USA ještě někdy podívám. Mám tolik zemí i míst v ČR, které bych chtěla navštívit, tak nevím, zda se mi ještě v životě poštěstí Ameriku navštívit. Ale do Švédska i do Německa jsem se taky vrátila, tak kdo ví. Snad stihnu všechny úpravy dokončit do konce března, v dubnu nám totiž začíná úplně zbrusu nový projekt v práci, takže budu asi dost vytížená.
Hopsalka už tu nebyla dva dny. Chybí mi. Snad je v pořádku, moje rozmilé skřípátko. 🙂 Teď tu mám doma jen naši slastně vrnící pravačku.
