Nevím, jestli jsem široko daleko jediná, pro koho je okolní svět, který nemá prozkoumaný, nereálný. Je sice hezké o tom číst a prohlížet si fotky, ale pořád mám v hlavě někde hluboko zasunuté, že to nemůže být pravda. Je to ztřešťené, ale je to tak. Jako by státy, ve kterých jsem nikdy nebyla, pro mě reálně neexistovaly. Jako by to byl sen, život na jiné planetě.. Až osobní návštěva mi pořádně otevře oči. A proto jsem strašně ráda, že se mohu do jedné takové země v létě podívat- totiž do Číny. Teď už to vím najisto, stres ze shánění letenek je za mnou a opět se mohu koncentrovat na psaní bakalářky. Odměnou za její dopsání, složení přijímaček a všech dalších zkoušek a za prosezené dny na brigádě a další ústupky mi bude tento výlet.
Tento víkend je ve znamení psaní bakalářky a taky návštěvy příbuzných. Tuhle psíničku zpíváme ve sboru. Překvapilo mě trochu, že jeden z prvních odkazů je na sbor v Umeå. Škoda, že nic takového v Čechách není. Dokonce v Německu mají studentské písně, ale my nic..
Málem bych zapomněla na své dnešní zranění. Rozárka se dnes nechtěla chovat, a tak mi do dlaně zabodla své drápy. Divím se, že se neprobodla až na druhou stranu. O škrábancích ani nemluvě..Takhle to dopadá, když se chcete trochu zavděčit své kočce.
Pohoda, pohoda.. a pak najednou DRÁP!!!!
