Po naší mlsalce jako by se slehla zem. Doufám, že je v pořádku. Asi vycítila, že máme doma pekelnou zimu a odstěhovala se k jiným páníčkům. Snad přijde, až se oteplí. Jen Jirku jsem zahlédla asi po čtyřech měsících na našem dvorku. Měl s sebou kámoše, který byl taky mourovatý. Ten ale pelášil, když mě spatřil. I Jirka zdivočel. Už se nenechal pohladit.
Čeká nás poslední stěhovací víkend. Ne, že bychom si pak odpočinuli. Na seznamu pak máme kácení stromu, vykopávání pařezu, svazování tuje… celá zahrada teď musí chudinka trpělivě čekat, než na ni přijde řada. Já už bych chtěla na konci března sázet ředkvičky. Už ať jde ta protivná zima pryč! 😀
Mrzí mě, že někteří lidé vůbec nečtou. O to víc jsem pak zděšená, když jim daruji knížku na téma, které by je mohlo zajímat, ale oni se jí ani nedotknout. Na druhou stranu vím, že jsou i někteří z mých blízkých velcí čtenáři. Myslím si však, že když někdo nemá čtení zafixované odmalička, tak už se to ani v dospělosti nezmění. Ale že by si nikdo neudělal čas ani na jednu knížku za rok…. pořád tomu nemůžu uvěřit. Zvláště když pak člověk vidí, jak pořád lidi jen vejrají do mobilu. Za ten čas bych měla knih přečtených hned několik.
Nu nic, mně přišly dnes věci, barvičky, na další aktivitu, kterou bych chtěla zkusit…malování na kamínky. Už vím, co budu malovat, to je přeci jasné. 🙂
Kam se budete zase stěhovat? 🙂 Jinak s těmi knížkami to vnímám stejně. Je důležité číst už od dětství.
Ne, my se už nikam nebudeme stěhovat, to jen spousta našich věcí se stěhuje..mimo jiné asi 150 banánovek 🙁 ale to je na delší vyprávění, naštěstí je to už víceméně za námi, zbývá vyložit už jen dvě totálně přecpaná auta.