Oj oj oj, zapomněla jsem heslo pro přihlašování na blog, poslední tři měsíce se přihlašuju přes moje ID. Tak to jde z kopce s mým blogem… Před chvilkou jsem se mrkla na program TV a koukám, že už hrají dneska pohádky. Láká mě Na samotě u lesa, ale bojím se, že tam bude tuna reklam. Zítra mě láká Princové jsou na draka, Tři veteráni a Láska rohatá. Snad se aspoň na jednu mrknu. 🙂
Je to zvláštní, ale vracím se k magnetofonovým kazetám. U notebooku mi nefungujou repráky, své červené mám v Magdeburgu a rádio z kuchyně nechci tahat, protože to používá děda. A tak si pouštím písničky svého mládí. Ráda bych si pustila i pohádku Kočkohrátky, mou zvlášť oblíbenou kazetu, kterou jsem dostala od někoho jako dárek.
Včera jsem dělala veliký úklid nejen mezi kazetami a cédéčky, ale vším harampádím- notami, fotkami, vysvědčeními, potvrzeními, letáčky a deníky z cest, čtenářskými deníky a starými sešity, hračkami atd. . Spoustu věcí se mi podařilo vměstnat pod postel, dvou tašek jsem se zbavila. Je děsně těžký rozhodnout, co půjde pryč a co zůstane, když ke všemu máte nějaký vztah a vzpomínky. Každopádně mám ve své šatní skříni na podlaze trochu volna a ve své knihovně taky proužek prázdna, takže budu mít odhadem tak 2, 3 roky opět místo na skládání svých úlovků z cest. Nemáte náhodou nějaký nápad, kam to mám dávat potom? Vyhození nepřipadá v úvahu, ale pak mi bude hrozit zavalení. A nebo v budoucnu už moc cestovat nebudu, kdo ví. Ale já tuším, že si asi ještě pokoje nedám. Asi že jsou ty Vánoce, rozhodla jsem se dát dvě igelitky svých hraček na charitu a pár věcí jsem vystavila na nevyhazuj.to. Zájem je veliký.
Včera se mi podařilo zablokovat si záda a vinna je Rozárka. Naklonila jsem se k ní, že si ji pochovám, ale ona mi zdrhla a mě začalo píchat za krkem. I proto jsem šla dneska plavat. Ne, že by se mi to úplně uvolnilo, otáčet vpravo se musím pořád celým tělem, ale už je to lepší. Bazén na Barrandově zel prázdnotou. Asi všichni dělaj řízky a salát. Měla jsem po celou dobu plaveckou dráhu pro sebe a dokonce jsem byla několik minut v bazénu úplně sama. Skvělé. Sjela jsem tobogán, nechala na sebe pleskat silný proud vody, vlezla do vířivky…
Pořád čtu knížku o bombardování Berlína. Je to úděsné a vůbec nechápu, proč ji čtu teď na Vánoce. Jsem divná. Asi to chci mít konečně přečtené. Bohužel mi zbývá víc jak 100 stránek. Druhá knížka je o berlínské MHD, taky docela nezáživné, i když ne nezajímavé. Pořád tu na mě pokukuje Kerouac a další mé resty. Mám odolat, nebo nemám?
Stromek máme nazdobený, snad i navařeno, úklid taky pokročil, snad budem zítra opravdu jen relaxovat. A půjdem na procházku. Respektive měli bychom jít, u mamky člověk do poslední chvíle bohužel nikdy neví… :-/
Takhle to u nás bohužel není, světýlka na stromeček jsme nenašli, kdo ví, jestli je zítra na chalupě najdem. Stromeček nám letos stojí na stole, protože je malý. Škoda, ráda líhám pod stromečkem na koberci, protože mám pocit, jako bych byla v lese. Rozárka je jako každý rok u vytržení, schválně, jak dlouho nám vydrží na stromečku všechny ozdoby!
