Tak nám skončil školní rok a doma se to zase zazelenalo a zavonělo všemožnými kytkami. Počasí se už ve čtvrtek umoudřilo, takže jsme mohli vyjít do parku. Už dlouho jsem se chtěla mrknout do Havlíčkových sadů, jak se to tam od minula změnilo. Až ty opravy skončí, bude to tam moc hezké. Jeskyně a uměle vytvořené skrýše mají úžasnou atmosféru. Škoda jen, že se sem tam najdou odpadky nebo lidi kouřící trávu. Viděli jsme dokonce veverku, která se nás vůbec nebála a klidně si žrala svůj oříšek. Ačkoliv jsem se celkem bála návštěvy zubaře, dopadlo to celkem dobře a překvapila mě milá doktorka, kterou jsem už od té doby, co odešla na mateřskou, úplně zapomněla. Domů už to nemělo cenu jezdit, a tak jsem si sedla do parku a četla si knížku Sto roků samoty. Čtu ji na doporučení od kamaráda, mamka mi naopak říká, že je to něco děsného. Mně to připadá dost divné, ale ne strašné, ani ne krásné. Následně jsme měli sraz s bývalýma spolužačkama v kavárně Kolíbka, kde jsme povídaly až do desíti. Jen tak tak jsme tam našly volná místa. Cestou mě upoutal plakát na výstavu K2 Hora hor, takže na ni asi ještě teď půjdu.
Včera mě potrápila urputná korektura bakalářky, a pak číslování nadpisů apod..S tále mi tam něco hapruje, ale asi to už necham být. Vytáčí mě to.
Dnes jsem měla zajímavý zážitek. Byla jsem na simulaci dopravní nehody. Nás figurantů bylo pět, celkem jsme to sehráli čtyřikrát(pro čtyři skupiny). Ještě nikdy jsem se simulace nehody neúčastnila. Bylo to napínavé, jak se situace vyvíjela. Různé skupiny řešily pomoc různě. Hrála jsem spolujezdce na zadním sedadle, který nebyl připoutaný a zapad mezi sedačky. Někteří figuranti byli namaskovaní, já jsem měla dělat jen nehybnou a po chvíli přestat dýchat. Dělat figuranta mě moc bavilo, připadala jsem si jako herec. Nesměli jste se smát, jedna holka tam hrála hysterku, která se uhodila a je zmatená. Další byl spolujezdec na předním sedadle a měl vnitřní krvácení. Zbylé dvě figurantky byly chodkyně, z jedné stříkala krev, druhá byla pěkně potlučená a ležela na zemi. Pro mě bylo vždycky napínavé, když mě začali vytahovat z auta. To byl občas problém, páč se mi občas podařilo pěkně uvnitř zaklesnout. Nejdřív jsem měla normálně dýchat, a pak asi po třech minutách s dýcháním přestat. Takže zadržovat dech byla docela psina a rozhodně to není jen tak. Resuscitace proběhla samozřejmě na figuríně, jinak bych tu asi nebyla 🙂
Celá nehoda začala tak, že auto bylo nastartované, „nabourané do sloupu“ a hrálo hlasitě rádio. Vždycky jako na potvoru takové super písničky. Pamatuju si tu první- od Kabátů.Přiběhla skupina, hysterka začala křičet a všichni okolo hrát své role.
Po simulaci jsme si sedli s účastníky kurzu a celou nehodu probrali. Bylo to zajímavé, první pomoc jsem nikde moc nebrala, takže jsem si odnesla spoustu zajímavých postřehů(třeba to, že když nevíte, jestli člověk dýchá, nebo ne, je lepší ho vždy vytahnout z auta… i když je tu riziko, že má něco s páteří). Ti, kteří nás zachraňovali, si vedli dost dobře.
Taky jste byli někdy na simulaci? Máte nějaké zkušenosti? Nebo jste se účastnili zdravotnického kurzu?
Určitě bych si to ráda, až zas budu mít čas, zopakovala!
