Dneska je tam venku o malinko líp než včera. A jako na potvoru jsem včera musela třikrát uprostřed dne vyrazit do té sibérie. Aspoň jsem si dobře popovídala. Měla jsem tentokrát příjemný pocit z pracovního pohovoru, ani mi nepřišlo, že se jedná tolik o pohovor. A popovídala jsem si i v angličtině. Potěšilo mě, že se vyptávali na mé cesty. Ou jé, o nich bych mohla povídat hodiny. 🙂
Pak rychle na skok domů, abych si udělala aspoň krupičnou kaši, a pak znovu ven za lékařem. A protože se mi nechtělo zas na otočku domů, dala jsem si před autoškolou masáž. Tentokrát mě z ní už nic nebolelo a akorát to časově vyšlo do tří, než jsem usedla za volant. Nevím, jestli to bylo počasím, ale měla jsem teď větší strach snad než poprvé. Taky že jsem udělala jednu botu, vlastně to byla chyba v komunikaci mezi mnou a učitelkou, asi jsem jí špatně pochopila, ale každopádně jsem místo do levého pruhu zabočila vlevo. Naštěstí se nic nestalo. Hlavně příště žádné rychlé akce.
Večer byl příjemný, vyprávěla jsem zážitky z USA, ukazovala pohledy, baštili jsme hermelíny s olivami a sledovali dokument o newyorských mostech. Pořád mi ale připadá, že je víkend. Čím to je? Já mám víkend vlastně skoro pořád.
z deviantart.com od surrealistic-gnoom