Je to zvláštní psát takhle na koleně, ale svým způsobem je to príma. Vždycky jsem toužila takhle cestovat a mít net u sebe. Právě jedu do Prahy a na Florenc to bude trvat ještě necelou hodinku. Po očku pozoruju, kolik je za oknem sněhu.. Ono teda není skoro nic vidět, ale podle fotek, které jsem viděla na netu, je kalamita. D1 je pořád ochromená nějakými nehodami, tak doufám, že dojedem v pořádku. Poslouchám mp3 soundtracky z Všichni moji blízcí. A domů mi má dorazit brzy taky CD 🙂 Na blogu mě totiž oslovil jeden člověk, který ten soundtrack má.. Vidíte, k čemu je také blog dobrý 🙂 Až přijedu domů, musím napsat Anně.. Poslala mi Brief z Německa. Je to radost dostávat od někoho takhle dopis v němčině. Trotzdem macht mir Deutsch Spaß!
Kočku dodám později, vypadává tu internet. Už takhle jsem toho napsala dvakrát tolik, ale najednou to zmizlo…
O 2 hodiny později: domů jsem šťastně dorazila. Brodila jsem se závějemi, což pro mě byl trochu nezvyk. Alespoň to vypadá vánočně. Rozárka pobíhá z pokoje do pokoje, těším se, až si pohrajem. Mamka mě teď taky škádlí heh 😀 Zítra mě čeká celkem volný den, odpoledne jdu na výstavu a večer na oslavu Katčiných narozek.
spokojená Rozárka