Po X dnech, nebo spíš týdnech jsem trochu dřív doma. Dorazila jsem na pokoj v 18 30 a mám radost, že třeba stihnu ještě něco udělat. Snažím se tedy odpovídat na e-maily, uklízet a čeká mě ještě psaní do čtenářského deníku. Jsem hamba. Už tři knihy jsem si tam nezapsala. A další dočtu již brzy. Na čtení jsem si jich půjčila dost, takže nemám po dlouhé době problém, co číst. Většina z nich je sice v němčině, ale právě německé tituly jsou to, co mě teď právě nejvíc zajímá. Taky jsem si půjčila jednu tenkou knížku o legračních historkách jednoho průvodce. Na ní se těším obzvlášť!!!
Jinak mě ale celkem nemrzí, že jsem zavřená ve škole i o víkendu. Dnes jsme sice byli nahňácání v jedné učebně, takže tam bylo těsno, ale což, pořád je lepší se nějak rozvíjet a zdokonalovat. Zašla jsem na jídlo do čínské restaurace, kterou jsem objevila kousek o učebny, řekla jsem si o čínské hůlky. Měla jsme pocit, když jsem jedla rýži, pálivou omáčku a slyšela uklidňující hudbu, že jsem v Číně. Ach, kde je ti konec, Číno!
Mám velkou radost, dnes se mi podařilo sehnat nový mobil. S bráchovou pomocí. Bohužel jsou už všechny obchody narvané k prasknutí, jako by byly pozítří Vánoce, ale nakonec jsme to nějak přežili. Takže už brzy se nebudu muset strachovat, jestli se probudím včas.. jestli to tentokrát vyjde, či nikoliv. A při volání už možná druhou stranu uslyším i v prvních 10 vteřinách hovoru. Jupí!
Chce se mi cestovat. Vím, že jsem nedavno byla pryč, ale přednášky o jednotlivých zemích mě pořád přenášejí do jiných světů..
Přidávám fotky koček z chalupy. Proč? Protože se mi po nich stýská. Už jsem je neviděla dost dlouho a dlouho je asi ještě neuvidím. 🙁 Je víkend, čas, kdy za nimi jezdíme. Díky škole ale bohužel nemám kdy tam zajet. Všechno, co za něco stojí, něco stojí.
