Po namáhavém dni jsem si pustila na youtube tohle video a úplně se mi uvolnil celý člověk. Když si představíte, že jste mezi těmi rybami a pozorujete tu podmořskou havěť svýma vlastníma očima.. nebo když se vžijete do takového malého stvoření jako je rybka.. Myslím, že tak pěkné video jsem už dlouho neviděla!
Na hodinu německého divadla jsem dorazila pozdě, ale k tomu, abych si udělala představu o předmětu to možná i stačilo. Teď řeším dilema, či si ho nechat, nebo ne. Pak jsem celý den sháněla svetr/mikinu, který by se hodil/a i k sukni. Ale marně. Nelíbí se mi ty děsně podzimní barvy a vytahané střihy. Chtěla bych nějaký kousek, který by mě zahřál, ale který by zároveň nebyl pěst na oko. Při té objížďce nákupních center jsem se zeptala asi třikrát na brigádu. Bohužel jsem moc nepochodila. Jedni to řeší jen přes net, druzí zas chtějí, abych přijela vždycky, když zavolají. Také jsem sháněla pohled, který bych mohla poslat Martinovi na Zéland. Ani jsem netušila, jak je to těžké. Až u hlaváku teď kolem sedmé večerní jsem objevila jeden vhodný. Nevím proč, ale pohodový zajíc na obrázku mi připomínal Martina 🙂
Snad se mi podaří napsat ještě dnes dopis do Německa, a pak na dobrou noc pustím podruhé moře.
