Píšu deník. Píšu, až se ze mě kouří. Jsem u soboty 23. srpna. Ještě mi zbývá devět dní. Už mě to nebaví. Ale času je málo a já to potřebuju mít hotové.
Chtěla jsem jít dneska plavat, ale musím to odložit na zítřek.
Přišla jsem z oslavy. Při té příležitosti jsme zašli do nově otevřené vietnamské restaurace na našem sídlišti. Jedla jsem hůlkami, těstoviny s krevetami a k tomu zázvorová limonáda. Měli tam příjemné tlumené osvětlení. A vše laděno do bordó a do fialova. Jsem moc ráda, že se dárky, které jsem oslavencům dala, líbily.
Zvykám si na novou a zároveň mně dobře známou věc. Není stejná, vážně není.. To, co se stalo už se nebude nikdy opakovat.
A teď mi poslala e-mail Lucka. Jednou jsem jí napsala komentář k článku a teď, když byla zas na cestách, se mi opět ozvala. Lucka je můj velký cestovatelský vzor.
No jdu zase psát, abych to do pátku stihla.
Poslední dobou trávím hodně času s Rozárkou. Chci si ji ještě užít, než odjedu..Bude mi moc chybět.
