Hurá, nezapomněla jsem plavat! Dnes, po šesti měsících a 11 dnech, jsem se opět ponořila do vody a zaplavala si! Nedokážu tu euforii popsat!! Ten krásný pocit. Prostě bájo! Nevydržela jsem ve vodě moc dlouho, asi deset minut, ale i tak se mi to strašně líbilo. Ponořila jsem se úplně celá a plavala jsem doprostřed rybníka. :-)) Moje milované plavání, že bych k němu pomalu zas nacházela s příchodem tepla cestičku? Ještěže existuje příroda, ta mě snad zachrání. Štěstí, že se plavání nezapomíná. Už jsem měla chuť zaplavat si v neděli na našem výletu, ale voda byla tam tak strašně ledová, že mě to navzdory vysokým teplotám odradilo.
Ale dnes, tentokrát na Harasově, mi voda připadala celkem vyhřátá a ani jsem se nemusela moc osmělovat. Šlo to prostě samo. Nebyla jsem také sama, kdo se svlažil. Obdivuju děcka, která se cachtala ve vodě permanentně a jejich rodiče to vůbec neřešili. To já jsem se šla brzy převléci. Čekalo mě ještě pěkných pár kopečků. Ujela jsem dnes na kole celkem 31,5 kilometrů. Inu trénink musí být. A světe, div se, nevypadám tak zmoženě jako Róza, která si celý den jen lenoší.
P.S. Róza dneska byla venku na vodítku. Chtěla tam už zůstat, což jsem jí nedovolila, takže byl opět mezi námi konflikt. Škoda, že to vždycky tak dopadne, když ji vyvenčím. Jen málokdy sama zapluje zpátky domů.