Tak jsem spontánně změnila skladbu na tento týden, neboť po včerejší zkoušce sboru mi píseň Florebat zní pořád v hlavě. Jestli se mi ji podaří naučit, bude to zázrak. Zezačátku jsem si říkala, co to proboha je, ale když jsme začali tu skladbu po částech rozebírat, zalíbila se mi. Jak hezky plyne…. chtěla bych si ji někdy celou přeložit. Je to náročné. A nejen tato skladba, ale i ta druhá, kterou jsme včera začali trénovat. Člověk by řekl, že to je jen pár not a ono to dá tolik práce.
Včerejšek byl moc fajn den….. celý den jsem chodila v lyžařskym a málem tak přišla i na večerní zkoušku sboru, protože mi můj milý odvezl kalhoty 😀 Dopolední práci v mrazáku jsem vystřídala po obědě v knihovně, odkud jsem ale byla po hodině a půl vyhoštěna, a tak mě napadlo stavit se do Ráje na kafe. Tam nejen, že mi bylo teplo, ale taky jsem si během práce báječně popovídala. Oj, jak dobře mi bylo. Nevím, jak to vysvětlit, ale s lidmi, kteří jsou o generaci, o dvě starší, si mám víc co říct se svými vrstevníky. Jako by ti mí vrstevníci žili na jiné planetě než já či co. Nechápu jejich problémy a to, co furt řeší. Jsou moc nároční… Ale naštěstí je tu můj muž, který má sice taky svoje těžká období, ale pořád se dokážeme spolu zasmát, vyrazit na výlet a zatancovat si… a pak je tu taky spousta dalších koníčků, které můžu rozvíjet o samotě nezávisle na dalších lidech, což je moc dobře.
Včera večer jsem se konečně uvolnila, na sboru jsem byla ještě v napětí z minulých dnů, ale postupně to celé odešlo a usínala jsem po dlouhé době s klidnou myslí.