Konečně se mi podařilo po dvaceti minutách přihlásit se na blog. Jako by společně s mým odchodem zamrznul. Doufám, že brzy zas roztaje a že skončí ta doba, kdy jsem to tu zanedbávala. Uf, to jsem si oddechla, že je vše v pořádku, při představě, že mi někdo blog smazal, se mi svírá žaludek.
Ležím v posteli a je mi tak nějak smutno. Prázdniny skoro za mnou, všechno hezké za mnou a teď zas obavy, co mě bude čekat. Finsko, Morava, Souhvězdář, návštěva J., Ukrajina, to vše ve mně zanechalo silné zážitky. Teď mě čeká chvíle, kdy si je utříbím a jsem sama zvědavá, co si ze všech těch akcí odnesu. Abych se vyjádřila k Ukrajině(včera jsem se vrátila, a proto to mám nejčerstvěji v paměti), bylo to pro mě hlavně o překonávání se. Překonat se a jít dál s těžkým báglem až nahoru na vrchol. Odměna byla sladká, ten kouzelný výhled stál vždy za to. Putování po horách se mi náramně líbilo, zvláště to, že jsme potkávali na poloninách tak málo lidí..spoustu koní, krav a ovcí. Jeden z nejsilnějších zážitků byla bouřka, která se nad námi přehnala, když jsme zrovna byli v sedle dvou kopců. Šlapat v dešti bylo děsné, zima a mokro, doufala jsem, že se počasí zlepší. Naštěstí ten déšť netrval moc dlouho a další den zas vysvitlo sluníčko. Byla jsem nakonec ráda za to, že jsme si mohli vyzkoušet i nepříznivé počasí, pak jsem si dvakrát tak užívala to chození pod jasnou oblohou. Fajn byly taky večery, kdy jsme vyhlíželi první hvězdy a jedli z jednoho kotlíku večeři. Po sestupu z hor jsme byli překvapení tím, jak ochotní lidé tu jsou. Byla to náhoda, nebo je to normální? Z míry nás ani nakonec nevyvedly místní děravé cesty, skromné restaurace, spousta odpadků a smradlavé pidi záchody. Celkově jsem ráda, že jsem se odvážila tam jet. Občas jsem si říkala, jestli mě ta námaha, to, že nemůžu popadnout dech, bolí mě nohy, jsem zpocená..za to stojí, občas mi připadalo, že hranice ujít a zároveň si to užít byla dost tenká. Pohled na poloniny, trávu, stromy, hory, slunce, mraky..byl úchvatný, ale nevím, jestli jsem si to po náročném výstupu splavená jak pes stihla všechno dostatečně uvědomit. A proto ani netuším, jestli bych někdy něco takového chtěla ještě podniknout..
pravá ukrajinská číča