Další slunečný den za námi. A já už ani nechci věřit, že se má vrátit zima. Kamarád mi napsal, že se bojí, že se do Brna přes sníh nedostane. Snad nás o víkendu nepřekvapí sněhová nadílka? Už jsem vyndala baleríny a domů se vracela s kabátem v ruce. Nebo že by nám zima ještě chtěla ukázat, jakou má sílu? Že si jen letos dala výjimečně leháro, ale že se za rok vrátí v jiné.. intenzivnější podobě?
Už asi pět dní nosím v baťohu památník. Chtěla jsem ho dá v sobotu, chtěla jsem ho dát v pondělí, ale vždycky, když jsem se s někým setkala, tak jsem na něj zapomněla. Snad příště. Možná ho převezu do Prahy, ať si tam chvíli odpočine.
Až dnes jsem se dozvěděla, že v Magdeburgu existuje něco, co se jmenuje Mittellandkanal. Proč se o něčem takovém taky neučíme? Je to něco unikátního, trochu jako ze sci-fi. Nikdy jsem netušila, že něco takového v Německu stojí.. a proč to existuje.
Tenhle večer bude čtecí. Včera byl kecací. Na tancování jsem nakonec nešla, ale zato jsem si tu povídala s Hugínem do půl dvanáctý. Jednak mi pomáhal stahovat ladičku do mobilu, a pak jsme se dali do řeči o cestování, o životě a trochu jsme filozofovali.
Na kytaře jsem se dneska naučila nové melodie, hraní palcem nahoru.. a byla jsem pochválena, že trénuju a je to vidět 🙂
V uších mi zní tato písnička. Hráli ji minulý týden na plese a mně se připomněly táborové a koníkové časy.
