Po noční jsem vždycky nepoužitelná. Tento víkend jsem měla dvakrát práci v noci. Asi už dělat v noci nebudu, i když je za to víc peněz. Dnes jsem ani nebyla tolik ospalá, asi si mé tělo už zvyklo, že není v noci úplně v klidu, asi zafungoval zelený čaj, který jsem si dala po půlnoci. Já ale nechci, abych měla rozhozený biorytmus a za dne spala a v noci ožívala. Kromě toho, že mě hodně bolí nohy(nachodíme za jednu směnu něco mezi 25-30 kilometry), si nemůžu na nic stěžovat. Při pauze si můžeme dát kafe, čaj, pěkná kuchyňka, milí lidé, kteří vás nešikanují a když padne šestá, pošlou vás pro vyzvednutí výkazu práce, i když zrovna nemůžete najít tu zatracenou kabelku či halenku. Navíc mě baví objevovat nové zboží a vždycky je pro mě malé překvapení, jakou objednávku vždycky dostanu. Některé věci jsou fakt velmi hezké, že si říkám, že bych si je sama koupila. Jako brigáda dobrý, ale nemohla bych to dělat na hlavní pracovní poměr. Můj největší rekord v chůzi je 30 kilometrů, které jsem ušla ve sněhu v Magdeburgu. Myslím si, že tady při této brigádě tento rekord překonám. Baví mě sledovat ranní oblohu, kdy na ní ještě svítí hvězdy. Včera jsem dokonce spatřila padající hvězdu. Tak jsem si něco přála. 🙂 Horší je překonat se a neusnout v buse. Hlava mi začne najednou klesat, že bych slítla ze sedačky. Škoda jen, že je ráno tak ukrutná zima, takže i těch devět minut čekání na Hájích na bus je pro mě menším utrpením. Sluníčko venku se mnou ani nehne, není nic příjemnějšího sledovat ho z vy hřáté postele.;)
z deviantart.com od moussee