Že by tohle byla nejšťasnější kočka na Krétě? Nevím, zapomněla jsem se jí zeptat. Rozhodně to ale byla nejmazlivější míca, jakou jsem tu kdy potkala. A taky nejupovídanější. Barvou i výrazem mi připomínala naši kočičku Johanku, kterou jsme měli na chalupě. Jako kdyby si z oka vypadly. Jenže tahle se nechala dlouho chovat. Asi se dlouho nemazlila. Určitě ji nějaký mnich v tomto klášteře pohladil, bylo vidět, že na ni jsou zvyklí. Ale do náruče ji asi už dlouho nikdo nevzal. Jinak by mi tak takto skoro sama nehupsla. Třeba to mají mniši zakázané.
Mňau, Mňau! Kdepak asi teď spinkáš?
