Včera jsem byla po strašně dlouhé době na švédské ambasádě na promítání filmu Zrodila se Astrid. Nikdy předtím jsem ho ještě neviděla. Začínalo se až se setměním, což bylo fajn, protože i můj milý se mohl tak pozdě trhnout z práce. Film se mi moc líbil, o životě Astrid Lindgren jsem toho moc dosud nevěděla. Přitom na jejích příbězích jsem vyrůstala. Dostala jsem chuť se do nich opět začíst a stahnout si seriály jako je Tjorven och Skrållan, nebo Emil z Lonebergy. Taky jsem dostala chuť se podívat do Vimmerby, kde se Astrid Lindgren narodila a kde má i muzeum a památník. Do Švédska se ale teď už v dohledné době nechystám. Třeba jestli někdy budu mít děti, tak je tam vezmu a půjdeme společně po stopách Astrid a jejích příběhů. Určitě bych je vedla k tomu, aby četly knížky, které Astrid napsala. Taky bychom si pouštěli ty seriály. Moc se mi líbí. 🙂 Hrome, musím si ty seriály někde stáhnout! Kdo ví, jestli se za pár let budou dát někde ještě sehnat.
Jinak teď kromě práce od pondělí balím a plánuji výlety po Rakousku. Nechci nic podcenit. Těším se. Snad to tentokrát nebude pro nás tak tragický jako voda. I když bych už se vůbec ničemu nedivila…už počítám úplně se vším. Chci se trochu strhnout, dát si do těla co nejvíc. S mým milým jsme si řekli jen to, že na ferraty nejdeme. To bychom si vůbec neužili. Ale myslím, že v Alpách se dá unavit tělo i tak. Bohužel jsem teď poslední týden běhání moc nedala, protože se mi při běhu natřásají modřiny a celkem to bolí. Aspoň plavat jsem šla 2km. Po půl roce jsem taky otřela prach z kytary. Vzpomněla jsem si na ni minulý víkend, kdy jsme seděli u táboráku a nikdo moc neuměl hrát na kytaru. Zjistila jsem, že jsem ještě úplně všechno nezapomněla a že pořád umím zahrát Panenku. To Zafúkané je teda horší. 😀 Ale tak nějak mě to hraní uklidnilo a přišla jsem na jiné myšlenky… Mám dva sny, co bych se chtěla v životě naučit: hrát pořádně na kytaru a dorozumět se španělsky. Bohužel jsem oboje pověsila na hřebík, ale třeba se k tomu ještě někdy vrátím.
