Ráno se Sabatony, to je dobrý začátek. Ti mě vždycky dobře naladí a vytáhnou ze splínu. Těším se na to, co bude. Na kino a na konverzaci. A jsem ráda, že venku nesvítí sluníčko a neprší. Hlavně se brzy uzdravit grrrrr!
Minulý den jsem se setkala s V. Zašly jsme tradičně do naší čajovny U Džoudyho. Jsem tam pečená vařená a chodím tam skoro s každým, s kým se sejdu. Bohužel už se nám stalo podruhý, že nás předčasně vyhnali. Tentokrát tam měli rezervaci už na 17.00. Všude v celé čajovně, takže jsme se musely klidit. Vyprávění nemělo konce, já o Číně V. o Norsku. Nechápu, jak tam mohla vydržet dva a kousek měsíce takhle odříznutá. Sice tam měla ještě jednu dívku z Rakouska, s kterou podnikala výlet y a s kterou pracovala, ale na druhou stranu je to velký risk, když tam jedete a toho druhého dobrovolníka neznáte. Naštěstí V. znala už ty farmáře, takže aspoň u těch měla záruku. Ukazovala mi úžasné fotky přírody, hory, fjordy, chajdy s travnatou střechou, ovce, třešně a ryby. Šokovaly mě fotky, kdy v plavkách v mlze vybírá ryby ze sítí. Prý byla velká kosa, ale na druhou stranu za ten zážitek to stálo. Úplně mě nalákala takhle taky někam vyrazit. Jen nevím, jestli dva a půl měsíce není moc dlouhá doba a jestli by to pro mě nebylo jednotvárné.
Jenže sraz s V. není vše, co jsem za ten den podnikla. Čekaly mě ještě filmové ateliéry. Poprvé v životě jsem se dostala do barrandovského studia, odkud se vysílají různé pořady. Zúčastnila jsem se natáčení Vyvolených. Ne, že by mě ta reality show nějak brala, to vůbec, ale kámoška říkala, že si tak občas přivydělává. Nejdřív jsme se v jednom ateliéru museli přihlásit, pak nás čekalo douhé čekání 🙂 Před osmou jsme byli vpuštěni do studia, usadili se na židle a znovu čekali. Já si to trochu krátila čtením. Pro mě to bylo něco úplně nového. Divák, který se dívá doma na televizi, vnímá podle mě přenos úplně jinak. Obdivovala jsem Terezu Pergnerovou, jak musí vědět, kdy se podívat do které kamery. Světla žhnula, a tak se taky hodně potila. My naštěstí ne, nás prý kamery snímaly především zezadu. Taky mě překvapilo, jak je Tereza Pergnerová maličká a hubená. Ve studiu jsme měli návštěvu, příbuzné jedné z hráček ve vile. Byli jsme svědky dojemného rozhovoru mezi matkou a dcerou. Přesto mi to přišlo jaksi divné, když ta matka ve skutečnosti v sále nebyla(jen na obrazovce). V ateliéru moc lidí ani nesedělo, připadalo mi to, jako by to bylo soukromé divadlo(představení) apod. Člověk si ani neuvědomuje, že si ho teď může prohlížet celá republika.
Tahle fotka je podle mě výstižná. Připadám si stejně jak Rozára. Ležim jak pecka a nic nedělam.
