Někdy si přeju být kočkou.. respektive Rozárkou.. Ne někdy.. vlastně skoro každý den. Vyspávat si od rána do večera, občas se projít po bytě jako královna, vyskočit paničce na klín a nechat se hladit.. Mít stále svou misku plnou.. A kdyby náhodou nebyla, udělat všechno pro to, aby to majitelce došlo. Neřešit člověčí problémy jako je škola, práce, peníze, vztahy, čas,.. Čas..zajímalo by mě, jak kočky vnímají čas.. Vlastně vůbec.. co se jim honí v jejich hlavičkách.. na co tak myslí….? Ono to jde i někdy poznat..co vám vaše kočka právě říká. Stačí být pozorný, všímat si. Ale tak jako člověk člověku nemůže číst myšlenky, ani tajemství koček nemůže být odhaleno.. Doufám, že nikdy nebude.. Nedavno jsem slyšela jedno přirovnání falešná kočka…ne, to není pravda. Nevěřím tomu. Vím, že moje přání být kočkou ( alespoň chvíli) se nevyplní, kdo ví, možná v příštím životě 🙂 Třeba jim není ani co závidět..
Můj poklad na balkoně 🙂