Kdopak mě to přišel navštívit? Ohlásila se nejdřív pomňukováním, a pak se objevila naše kočičí královna. Značně nevymazlená a urousaná od deště. Jakmile jsem pootevřela dveře, hned se nasáčkovala dovnitř. „Mňau, nemáš něco k snědku?“ Nic jsem bohužel pro kočky neměla, a tak jsem vyrazila k večeru nakoupit nějaké kočičí dobroty.
Je tak oprsklá, že dokonce zabrala Rozárčino místo na sedačce. Až ji pak ucítí Rozárka, bude zuřit. Mně se ale po Hopse tak stýskalo, že jsem proti tomu tentokrát nic nenamítala. Nechala jsem ji, ať si to tu užije. A když během dvou minut vyluxovala misku, skočila mi v nestřeženém okamžiku za krk. Vzpomněla jsem si na Čiperku, která taky takhle vyjadřovala svou lásku k člověku. 🙂
Hopsalko,
ty zvíře jedno, mazej z toho pelíšku, já to sleduju a uvidíš těch facek až se vrátím.
Mám kámoše kocúra Amiho, já mu brnknu a pak teprve uvidíš ten mazec. Rozárka