Z lezavého Brna se dnes opět vykouzlilo slunečné Brno. Aspoň že tak. Školu mám až na jednu výjimku vždycky odpoledne, což nevím, jestli mám brát jako pozitivum. Můžu si přispat, zato mám ale zabitý odpoledne.
Včera jsem měla jen jednu hodinu večer, ale z bytu jsem vyrazila hned po obědě. Opět si chci totiž udržet svoji angličtinu, a tak jsem našla zas jednoho člověka na konverzaci. Bude to stejné jak loni, ale přece dost jiné. Snad vydržíme.
Zašla jsem pak do MZK, po roce jsem si prodloužila průkazku a vybrala povinnou i nepovinnou četbu. Bylo štěstí, že jedno červené křesílko v šestém patře zůstalo neobsazené. Hned jsem se tam uvelebila a četla a četla. Připadala jsem si trochu jako ve Švédsku. Myslím, že jsem se tam naučila chodit do knihovny a studovat tam. Škoda, že na naší škole není tolik míst, kde studovat. V knihovně je sice spousta židlí a stolků, ale ty jsou tvrdé. Raději bych nějaká křesílka, těch je v knihovně asi jen sedm- každé v jednom patře. Jinak třeba nemáme skoro žádné místo, kde bychom mohli studovat společně. Třeba se to změní. Spousta fakult je teď v přestavbě.
Chce pohladit, ale teď jí dělá společnost jen brácha. Ani nevíte, jak moc se na ni těším. Už zítra budu doma.
