Unavená, strašně unavená jsem a jsem ráda, že příští týden mám volno už v pondělí. Budu se válet. A spát. Jako dnes o siestě. Odpoledne jsem spala asi tři hodiny a vůbec to nestačilo. Říkám si, jestli toho stresu spíš v srpnu ubude, nebo jestli ho bude ještě daleko víc. Připadám si, že horší už to snad být nemůže, ale asi ano, může. Zároveň jak se problémy hromadí, přestávám je už tak řešit. A důležité je, že mě nikdo nemůže z hostů přímo zastihnout na telefonu, což je velká úleva. Nesnáším, když mě pořád někdo pronásleduje a volá mi furt. Příští týden už je srpen. Nevím, zda se mám radovat, či být smutná, že to zas půjde k zimě. Prý je tu v Řecku strašná nuda v zimě, čemuž věřím. Jen by mě zajímalo, jak tu vypadají místní sjezdovky, když se tu dá i prý lyžovat. Zní to neuveřitelně.
Tahle kočička pochází z vesničky Kritsa, kterou jsme ve středu s mou kolegyní navštívily. Je v pozoru asi jako já se mám na pozoru před ostatními lidmi tady.
