Opět na mě zůstalo vaření oběda. Včera jsem vyráběla sýrovou omáčku s kuřecími nudličkami a s těstovinami, dnes asi přijdou na řadu brambory. Kdyby nebylo v kuchyni takový vedro…
Každý den je teď akční, ve čtvrtek jsem byla 12 hodin mimo domov, což jsem ani neplánovala. Inu když čekáte na kamarádku, která se o dvě a půl hodiny opozdí, překope se vám pak celý den. Naučila jsem se už všude brát si s sebou knížku a čekat. Snažím se z toho čekání vzít to pozitivní. I včera jsem několikrát čekala, ale naštěstí ne už tak dlouho.
Přišla mi pozvánka na jednu přednášku s tajemným názvem Žít dobrodružství. Byla jsem na vážkách, o čem že to vlastně je, ačkoliv webové stránky mi téma přednášky trošinku přiblížily. Pořád jsem si říkala, jestli to bude něco jako larp, či nějaká psychologická poradna… trochu jsem se bála, ale otázky na webu mě zlákaly a já se na ten seminář přihlásila. Jsem moc ráda, že jsem se odhodlala, protože za ten večer jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí. Ne, nebyl to larp, ale spíš seznámení se s metodou zvanou Cesta hrdiny. Tato metoda se dá aplikovat jak pro psaní povídek a příběhů, tak pro sebepoznání a seznámení s příběhy ostatních. Seminář měl dvě části, kdy v jedné jsme tvořili podle šesti karet, které jsme si intuitivně vybrali, vlastní příběh. Překvapilo mě, jak lehce se mi příběh tvořil. Naštěstí jsme ten příběh vyprávěli pouze ve trojici, ne před celou skupinou. Spousta lidí říkala, jak si během vyprávění uvědomila, že se s vtom příběhu našla. Já jsem to však takto vůbec nebrala. Můj příběh měl totiž dost smutný konec, který mi ale tak nějak přirozeně vyplynul. Zpětně jsem si uvědomila, že možná špetička z tohoto příběhu má se mnou něco společného, ale doufám, že tak jako taneční piškoty snad nedopadnu. Druhá část nás seznamovala se samotným hrdinou a jeho démonem. Démon se nerozumí démon, jako opak boha, ale obavy, strach, které člověku brání pustit se do neznáma. Celý proces se děje v kruhu, přičemž člověk se po určitém čase vrátí zpět do známého prostředí, ale přichází už pozměněn, obohacen o nové zkušenosti. Musí se však nejdřív se svým démonem domluvit. Jak jsme se o tomto bavili, úplně jsem se v tom našla… moje momentální situace, přesně ten bod, ve kterém se nacházím… Žasnu, jak někdo dokáže pojmenovat můj stav. Myslím, že jsem si tímto tříhodinovým seminářem utříbila myšlenky. Zároveň to pro mě bylo povzbuzení, abych se jen tak lehce nevzdávala a nenechala se přemluvit svým démonem zůstat na peci. 🙂
Nevím, jestli tomu bude kdo rozumět, ale teď zas z jiného soudku. Včera jsem zašla nejdříve na masáž, pak ke svému lékaři, a pak do fitka. Už jsem tam nebyla asi dva roky. Tedy když nepočítám gym v Americe. Můj milý tam běhal na páse a dal celkem asi 20 kilometrů! Poprvé v životě jsem si zkusila běžecký pás, ale vydržela jsem to asi 10 minut. O. mi totiž přidával a přidával rychlost a já musela běžet, ale začala se mi točit hlava. A tak jsem vytrhla pojistku a pás se zastavil a já byla ráda, že jsem se na něm nerozplácla. To je moje noční můra. Pás se zrychluje, já taky musím běžet rychleji, už to nestíhám, a pak najednou zakopnu a pás mě strhne s sebou dolů. A tak jsem si nastavila pouze rychlejší chůzi, což mě ale po pár minutách přestalo bavit. Navíc jsem se musela držet, protože pocit, že pode mnou ujíždí zem a já jí nemusím stačit, je jako byste požili nějakou drogu a měli halucinanci. Raději budu chodit mezi panelákama než na páse. Nevím, kam s očima. Raději budu běhat v přírodě, než na páse. Aspoň budu mít jistotu, že když se zastavím, zem pode mnou bude taky stát a nebude se hýbat. Mám ráda pevnou půdu pod nohama. Nehledě na to potěšení z krajiny, z okolí, které máte kolem sebe, když běžíte. Stejné je to i se spinningem. Ten mě přeci jen trochu baví, ale spíše s lektorem, který udává tempo. Ano, v posilce jsem strávila nejvíc času na spinneru, kde jsem se nejvíce zapotila. Bohužel se po slezení z kola dala do mě celkem zima. I když jsem zkoušela různé posilovací stroje, už jsem se tak nezahřála. Pak jsme se vrhli na posilování s mým milým společně. A dnes jsem skoro nevstala z postele. Jako by měla zemská tíž daleko větší sílu než obvykle.
Po posilování jsme si sedli hned vedle u stánku s vínem a s výbornými mošty. Mňam. Mají tam veliký výběr za dobré ceny. Nejvíc mi chutnal jablečný mošt se zázvorem.
Tak to by byl takový menší report, dalo by se toho napsat víc, ale musím vařit. Noťas mám u O., který mi ho čistí, takže proto sem nepřibývají moc články. Ale to nevadí, blog stále žije a to je to nejdůležitější.
z deviantart.com od orestART