Využívám drahocenné minuty, kdy nám tu funguje jednou za týden wifi. Změnila jsem stanoviště a ideál, který líčili kluci, nevypadá zas tak ideálně. Moje první krétské bydliště bylo o poznání lepší, prostorově i výbavou. Ale snažím se na to dívat z té lepší stránky. Na pláž to mám 5 minut, což je báječné. Nesmím se ale zas radovat moc předčasně, protože… kdoví, kde budu za pár týdnů. Dnes ráno mě ze sna vyrušilo zaklepání. Nejdřív jsem si myslela, že to je součást snu, ale ne. To klepal D. na dveře a když jsem rozespalá otevřela, slyším: Lassen wir uns schwimmen. Aha, takže plavat? Proč vlastně ne. Sice bych s ještě hodinku spánku dala, ale to bych se pak neodvážila plavat samotná tak daleko. Voda byla….dost studená. Ale když jsem se hýbala, pořád jsem cítila všechny své končetiny.(-: Teď večer byla voda o poznání teplejší. Zatím je nás tu v tomto domě pět. Dost daleko od města, aby se tam dalo dojít pěšky. S mizernou wifi. Ale aspoň se mohu pořádně začíst do HP. Dneska byl můj první opravdový pracovní den v uniformě. Letiště. Asi na mě bylo vidět, že jsem vyjukaná, ale až na rozpoznávání hotelů to šlo. Dokonce i přestávám mít strach z mluvení do mikrofonu. Viděla jsem, jak mluví F. a vlastně na tom nic moc není.
Tahle kočička je ještě z Chersonisos.