Přemýšlím, kolik dní mi tu ještě zbývá. 35? 40? Doufám, že víc už ne. Už tu fakt dýl být nechci. Nemůžu spát, je mi vedro, jsem rozlámaná, mám strach. Chtěla jsem se podívat k vodě, protože to vypadá, že nejsou vlny, tak by mohly být i vidět ryby. Jen nevím, jestli tam dojdu. Strašně mě bolí nohy. Když se probudím, hned se těším, až zas budu moci ulehnout. Ale zároveň nesnáším svou matraci a postel, na který spala snad půlka Kréty a kde cejtím každý péro. Potřebuji masáž, ale musím počkat, až přijedu domů.
Cítím se jako tohle malý opuštěný kotě, který pobíhá kolem a je jen otázkou času, než se dostane pod kola nějakého auta.
z deviantart.com od naminomizu