Tak tu sedím v posteli v přetopené místnosti se zmrzlýma rukama a hrozim se zítřka. Jednu opravku mám za sebou zítra mě čeká druhá. Střídavě se učím, odpovídám na otázky své spolubydlcí a piju každou hodinu čaj. Brigáda na Hradě se mi včera líbila, ačkoliv přišlo minimálně návštěvníků. Během prodlev, kdy nebylo co dělat, jsem se rovněž učila, ale aspoň jsem měla pocit, že to má smyl tam být. Během pauzy na oběd jsem vyšla 287 schodů na věž. Dala jsem to nahoru na jeden zátah, ale ke konci jsem už v duchu doufala, že brzy budu nahoře. Ještě stovka schodů a musela bych se zastavit. Zezhora byl kupodivu dobrý výhled a dokonce nebyla ani moc mlha. Moc dlouho jsem se tam nezdržovala, ale celé jsem to tam obešla a musim říct, že ty zasněžené střechy a všechny ty domečky mají něco do sebe. Snažila jsem se ten výhled zafixovat do paměti stejně jako na rozhledně v Holmsundu. Třeba se ještě nahoru někdy podívám, ostaně je dost možné, že tam zas u vchodu budu mít službu. Cesta do Brna proběhla bez problémů. Dostávám se do stavu, kdy mi je většina věcí úplně jedno. Na jednom blogu jsem našla nedavno tuto skladbu. Některé fotky jsou divné, ale jinak se mi ta hudba velmi líbí.
z deviantart.com od kileem