Konečně nějaká akce. Vzpomínám, že během studentských let jsem měla tolik srazů, že jsem se ani nezastavila. Zato dnes je každé setkání vzácnost. Včera jsem se zúčastnila cestovatelské přednášky mého kamaráda M. Bylo to příjemné, poslechnout si s pivkem v ruce povídání o putování do Santiaga de Compostela. Přemýšlím, jestli by mě něco takového taky lákalo. Asi ano, i když bych v tom rozhodně neviděla pro sebe náboženský význam. Spíš by mě bavilo setkávat se s různými lidmi a poznávat cizí národy. Myslím si však, že by bylo náročné naplánovat dopředu ubytování, abych věděla, že ten den daný úsek opravdu ujdu. S tím nemám žádné zkušenosti. Jsem spíš zvyklá putovat dle svého momentálního tempa, nálady a taky kondice a k večeru prostě někam zalehnout, tedy spíše někde ve volné přírodě, ta se nemusí dopředu rezervovat. Třeba aspoň nějakou krátkou trasu někdy půjdu, kdo ví. Sama bych to jít ale asi nechtěla.
Dnes jsem se potkala s kamarádkou V. v jedné kavárně. Neviděly jsme se od svatby a měly jsme si toho hodně co vyprávět. Ona mi povídala o své dovolené ve Francii. Mrzí mě, že Francii nemám vůbec procestovanou, přitom je tak krásná. Takže jsem dostala další cestovatelský tip. Rády bychom v zimě vyrazily na hory, ale bohužel většina lidí kolem nás nelyžuje. A když už lyžujou, nedá se s jejich povahou vydržet dýl než hodinu, případně bydlí sami na horách, takže pro ně není nějaký výlet na sjezdovky lákavý. Každopádně i za víkend na lyžích bych byla nesmírně ráda. Nějak to snad klapne a pojedeme aspoň na jeden den.
Přidávám naši kočkou horskou v plné parádě. 🙂
To by bylo z pozitivních věcí vše, o práci, Vánocích a tak dále raděj ani nepíšu. Darmo se rozčilovat!