Tak jsou kolem mě všichni (teda skoro všichni) nachcípaní. I mě přepadlo podzimní nachlazení, ale věřím, že do pátku budu fit. Musím. Jedeme totiž do Nižboru. O víkendu jsme dvakrát stěhovali. Ruce nás bolely. Záda taky. Byl to asi první opravdu chladný víkend za tento podzim. Ty předchozí dny jsem ještě ve vzduchu cítila závan léta, ještě jsem chodila s tenkou látkovou bundičkou. To se mi asi vymstilo. Teď se snažím pít léčivé čaje, zobat vitamíny a odpočívat. To jsem chtěla ve středu běhat… mám smůlu. I D. je nemocná, ale ta dostala rovnou antibiotika. Ani na sbor nemůžu… i kdybych chtěla, tak nemůžu, protože moje milá fábinka je zase v servisu. Ach jo. Je to shoda náhod, nebo mi ji rozbili minulý týden při čištění? Každopádně mi to ve volantu křuplo a airbag začal hlásit závadu. Měla jsem strach s ní jezdit. Modlím se, aby to nebylo nic vážného. I auto je tedy nemocné…jako by to byl taky člověk.
Jsem ráda, že můj milý i Róza jsou v pořádku. Dnes máme dokonce oba home office, takže mám po dlouhé době i lidskou společnost. Akorát tedy pracovní dobu máme dosti rozdílnou.. ale co se dá dělat. Aspoň mám komu vařit a komu asistovat. 😀
