Ráno jsem začala netradičně s knížkou od Pavly Jazairiové o Brazílii. Proč zrovna dnes? Večer jsem měla totiž rozhovor s jedním kamarádem ze swingu o knížkách. Uvědomila jsem si, že čtu jen povinnou knihu do školy, která mě nebaví. Ale něco jiného, co by mě osobně zajímalo, jsem doteď rozečteného neměla. Už po prvních dvou kapitolách můžu říct, že to byl fakt dobrý dárek k Vánocům. Ten kluk mi říkal taky, že poslouchá kapelu Zrní, což mi hned připomnělo Terku. Teď si pouštím jejich písničky z youtube, abych se něčemu přiučila.
Ač nás na swingu bylo pět a půl, tak mi připadá, že jsem si i zatancovala. Využila jsem všechny možnosti- tedy tři (lidi). Bohužel mi připadá, že hrají čím dál tím horší skladby. Nedá se na to pořádně tancovat, je to takové utahané, nebo to zní jak troubení slona. Kéž by změnili repertoár.
Dneska mě čeká zas sebeobrana a trochu se děsím. Snad se mi podaří přežít do konce semestru se všemi zuby. Naštěstí mám pak hned tancování, takže si poté můžu vylepšit náladu.
Zítra jedu do Lipska, takže do pondělka má blog pauzu. Těším se, že si odtamtud přivezu zas nějakou zajímavou knihu. Jsem ráda, že tam jede i má kámoška Petra. Dlouho jsem si připravovala referát na kavárny. Je to paradox, protože kávu vůbec nepiju. Nechutná mi. A vám?
Asi bych sem měla dát spíš kočku s knihou, ale žádnou takovou fotku jsem ve své databázi nenašla. A tak je tu Róza s oblovkama. Ti šneci jí fascinujou. Dokáže se posadit na jejich klec a vydžet tam hodiny. Nevím, jestli to není pro oblovky stresující. Mamka dává teď už klec pod malý stolek, pod který se Rozára nevejde. Na této fotce jsme nachytali Rozárku přímo při činu.. (jo a těch oblovek máme už deset.. neptejte se, jak se to stalo..) (-:
