Jsem trubka největší. Zase se mi podařilo zapomenout kabel na notebook, takže musím šetřit s baterií. Pak se mi téměř vybil mobil, takže ho mám vypnutý, abych si na něm vůbec mohla ve čtvrtek nastavit budíka. Připadám si bez kontaktu se světem, ale na druhou stranu mě mobil celkem štve. Štve mě, když mi pořád někdo volá a znervózňuje mě to třeba ve výuce. Bohužel mě můj mobil opouští, ale já se tomu pořád bráním. Mám v něm uloženo tolik esemesek, je to hotová historie mého života. Když nemám po ruce knížku a jsem MHD, tak si je pročítam. Na sim kartu se zdaleka všechny smsky nevejdou. Kdyby někdo věděl, jak si přenést všechny smsky do nového mobilu, moc bych mu byla vděčná za jeho radu. Se starým mobilem se mi těžko loučí, ale když blbne budík, mikrofon a ještě baterka, už to nemá cenu.
Včera jsem se zúčastnila večer cestovatelské přednášky Jihozápad USA. Myslela jsem, že ji ani nedokoukám, protože jsem byla dost unavená, ale promítání mě tak zaujalo, že jsem zůstala do konce. Líbilo se mi, že ti dva lidé jezdili hodně po přírodě, vypůjčili si auto a navštěvovali národní parky a kaňony. Taky by mě moc nelákalo zůstávat ve městě. Přednáška mě inspirovala přeci jen se nebránit Americe a někdy se tam vypravit. Určitě bych chtěla vidět kaňony, Grand kaňon a ještě jedno místo( jméno jsem zapomněla, ale ty čevrené vlnitě útvary, které tam matka příroda vytvořila, byly kouzelné). Zaujalo mě, proč v USA řídí skoro i děti. Že řízení je tam velmi jednoduché, auta mají převodovku a na všech značkách je ještě slovně napsáno, co znamenají. Všude mají hodně semaforů a na křižovatce platí pravidlo, kdo dřív přijel, ten dřív odjede. Trochu jiný systém než u nás, ale jim to tam funguje. Dokonce je tam i menší nehodovost.
Teď mám konečně po pěti dnech pocit, že jsem se dostatečně vyspala, takže se můžu vrhnout na referát. Mám sraz se dvěma kamarády a budu jim vyprávět o svých prázdninách. Noťas je nepoužitelný, ale snad J. nezapomene a vezme ten svůj. A snad bude fungovat net. Večer jdu na swing, kéž by se to dneska víc rozjelo, třeba se to člověku s kterým tam jdu, zalíbí.
Fotka pořízená včera na skypu. Rozárku vidím skoro častěji přes skype než naživo. Sedí v pouzdrře na notebook a culí se.