Znáte taky ten pocit, když se vám do něčeho strašně nechce? Měla bych se pustit do psaní recenze, ale snažím se to co nejvíc odkládat. Kdyby to byla normální recenze, tak to v pohodě zvládnu, ale má to být na neexistující knížku, všechno si máme vymyslet.. autora, počet stran, obsah.. všechno. Prostě blbost.
Dneska jsem se naučila nejsprostší slovíčko v němčině, jaké asi existuje. Psát vám ho sem nebudu, to bych se začala červenat. Ale je zajímavé, jak stačí málo a z nevinného slůvka vznikne taková oplzlost. Tak si říkám, že se člověk v té škole občas dozvídá fakt podivuhodné věci 🙂
Před polednem mě čekala pěkná procházka na Špilberk. M. jsem ukázala malou věžičku, kde jsme se na jaře zvěčnily s Terkou. Hledali jsme tam ten náš pozůstatek, ale marně. Asi už ho překryly další nápisy. Překvapilo mě příjemně, že nám sluníčko ukázalo svou tvář. M. mi ukazoval, kde leží která nemocnice v Brně. Chodí tam do školy..učí se, jak pracovat s různými přístroji, ale opravdové pacienty prý neošetřuje.
Co dnešek ještě přinese? Jaké to dnes bude na tančírně a jestlipak už vymyslíme nějaký konkrétní dialog na Kreatives? Těším se domů.. dost se mi stýská. A přitom tam moc dlouho nepobudu.. Je mi smutno, ale tak aspoň dnešní procházka mě trochu rozptýlila.
z deviantart.com od Zerenity