Už pár dní tu nic nepřibylo, ale nebojte se, stále žiju. Stres střídá pohodu, dovolená náročné dny v práci. Od středy jsem neměla s sebou notebook, protože jsem měla příjemné volno, které jsem strávila s mou budoucí tchyní. Pekly jsme cukroví, povídaly jsme si od rána až do večera, kafovaly a čajovaly a měly jsme se moc dobře. Usínala jsem v teploučku, místo 13 stupňů jsem měla v pokojíčku 23 a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Řekla bych, že jsem se skoro nechala tím teplem rozmazlit. A taky tím povídáním, jsem totiž zvyklá na ticho a samotu. Naučila jsem se mé nejoblíbenější šuhajdy. Díky svému pobytu v Praze jsem dostala náladu na pečení, tak možná i tady doma něco zkusím.
Šok z návratu do zimy byl celkem velký. A Róza nám naši nepřítomnost pěkně opepřila. Uvítala nás počůraná pohovka i podlaha. Pěkně nám to vymňoukala, nebyla několik hodin k utišení. Dneska už to bylo lepší. Aspoň co se kočky týče. Jinak nás čekalo náročné skládání dřeva a hlavně.. málem výbuch kotle. :-//// Děsný. Už bych to nechtěla zažít. Vážně ne. Vypadla elektřina a asi hodinu byla celá ves potmě. Normálně by nám to nevadilo, ale bohužel kotel byl nacpaný dřevem a teplota stoupala, protože teplo nemělo kam unikat. Čerpadlo a větrák na elektriku nefungovaly. Říkáme si, že by to chtělo mít doma pro jistotu nějaký generátor. Abychom aspoň mohli jet na nouzový režim. Takhle to fakt už dlouho nejde. Kotel zatím funguje, ale nevíme, jak dlouho ještě pojede, když dostává tak zabrat. Tuhle zimu to bude ještě muset nějak vydržet, než se pustíme do úpravy kotelny a sklepa.
Nu nic, jdu ze sebe smejt nejhoší saze a čmoud. Snad už mě zítra přestanou pálit oči.
P.S. Přišel k vám taky Mikuláš? K nám ano. Dokonce dvakrát. Nechal nám poklady za televizí a taky za kamny.
P.P.S. Můj milý má Rozárku fakt ochočenou jako pejska. Nechápu, jak ji mohl naučit zvedat tlapku, když chce, aby ji někdo z nás hladil. 🙂
