Oukej hrabe mi, ale říkám si, nemaj to blázni teď mnohem lepší? Nevnímaj kolem sebe ten humbuk, žijou si ve svým vlastním světě a nic je netíží. Já tu mám vlastně taky takový svět ve světě, přijdu domů a povídám si s kočkami, pustím je k sobě, aby se kamarádily, ale pak je zase od sebe odeženu, aby to s tím kamarádstvím nepřeháněly, protože všechno má své meze. A nenechám Hopsalku jíst z Rozárčiny misky, to ne! Hopsalka má svoji misku venku. Sice nebývá naplněna tak pravidělně jako ta Rozárčina, ale minimálně ob den do ní taky něco vždycky přistane. Je vidět, že Hopsalka se chystá na zimu, pěkně se zakulatila a zhoustla jí srst.
Mám radost z toho, že dnes vyhrála D. na Mělníku závod. Jsem tak ráda, že spolu chodíme trénovat. Samotnou by mě to běhání moc nebavilo. A jsem taky ráda, že nesedím na zadku. Dnes jsem po víc jak dvou měsících sedla na kolo a vyrazila na odlov kešky. Napíšu o tom brzy nový článek. A taky čtu hodně zajímavou knížku, kterou jsem vzala do ruky poté, co jsem zjistila, že dvě rozečtené jsem zapomněla v Praze.
