Tak si představte, že tyhle Vánoce byly docela odlišné od těch minulých. A řekla bych, že se mi líbily. Štedrý den, i dnešek. Snad se i zítřek bude nést v podobném duchu. Nepočítám do toho ty dny před Štedrým dnem, protože to jsem se často cítila utahaně, nervózně a strašně STRAŠNĚ mě štvalo shánět dárky. Jsem zastáncem toho, než někomu dávat blbost, raději mu nedat nic. Ale to bych si vyslechla komentáře. A pak je to samozřejmě trapné. Buď mám hned jasnou představu, co darovat, nebo je pro mě vybírání dárku utrpení. A všem že byly teda ty Vánoce jiné?
– vstala jsem bez budíku a bez buzení někým, sice asi kolem 10:30, ale stoprocentně odpočinutá
– na chalupě nás uvítala jen jedna kočka- Johanka, po Gábině ani stopy, Berta se u nás už dva měsíce neukázal a Čiperka je pohřbená. Viděla jsem její hrobeček u tují a měla tam dvě díry. Napadlo mě, jestli náhodou nevstala z mrtvých jako Kristus. To by se mi líbilo. Čiperka jako kočičí Kristus. Díry jsme zahladily. Zahrada je pustá, dům studený. Při hledání louskáčku na ořechy jsem zašla do prádelny, kde na mě dýchla minulost. Věci, tak jak je nechal děda před dávnem ležet, všude se usadily pavučiny. Na stole igelitky s roky tvrdým pečivem, ve škopku neumyté příbory a dva hrnce, polička se závěsem, kam dával děda do ošatky právě snesená vajíčka, kredenc, který se otvíral klíčkem zhora dolů. Dřív tam měl spoustu koření a cukr. Jé, to byly časy, když mi dával na lžičku cukr, který pokapal citronem. To byla pochoutka. Když ohříval na plotně kočkám mléko s rohlíkem, když zatápěl v kamnech pepem, když pral ve starodávné pračce prádlo. Kdo na ty věci sahne po mně? Jak dlouho tam budou zase ležet? Louskáček jsem nakonec nenašla.
– do poslední chvíle jsme si mysleli, že letos bude stromeček bez světýlek, naštěstí se nám podařilo při důkladném prohledání ta světýlka na chalupě najít, rozmotat je, to byl nejhorší okamžik z celého Štědrého dne
– mám v pokoji za okny svícínek, který jsme už roky nevytáhli
– psala jsem přání jen minimu lidí, spoustě lidem jsem vůbec nenapsala a ani z toho nemám žádné výčitky
– hrála jsem na kytaru a dokonce jsme uspořádali u stromečku malý koncert -písničku Purpura, přitom jsem koledy na Štědrý den viděla poprvé a předtím nijak netrénovala.. stačily dvě hoďky, a dokonce poslouchal i brácha!
– neviděla jsem ani jednu pohádku, respektive jen půlku, protože pak přišla sousedka s dcerami, stahla jsem si ji a teď se na ni dokoukam
– měli jsme speciálního kapra z rybníka, kam jim prý vhání víc kyslíku, bylo to opravdu poznat, protože ten kapr zdaleka tolik nesmrděl rybníkem a blátem, člověk si víc vychutnal samotné to maso
– večeřeli jsme v obýváku u stromečku
– ráno jsem si dneska lehla k mámě do postele, pouštěly jsme si na youtube písničky, povídaly a lenošily a moc mě to bavilo 🙂
– nikoho na Boží hody nejdeme navštívit, není koho
– děda má velkou radost z virtuálních dárků, což je pro mě překvápko
P.S. Poslouchání písní o bílých Vánocích a sněhu mě vytáčí. Všude o tom halekají, ale skutečnost je jiná. A tak si puštím raději nesněhové skladby.
P.P.S. Strašně mě baví zpívat, s kytarou( i když to děsně pletu), tak i bez kytary a moc se těším, až dáme s kamarádem opět karaoke. 🙂
P.P.P.S. Rozárka dostala od Ježíška bílou myšku. Nejdřív na ni nereagovala, ale pak do ní pinkla, letěla za ní, znovu do ní pinkla a vyskočila do vzduchu. Šmátrala po ní pacičkou. Už dlouho jsem neviděla Rozárku takhle si hrát.
z deviantart.com od schnubbidubi
http://www.deviantart.com/art/hanging-cat-90632334