Ou jé, opět v Prazé. Tentokrát jsem měla rychlý přesun díky spolujízdě. Asi ji začnu využívat častěji, protože nejen že je rychlejší než bus, ale je i daleko levnější.
V Brně jsem se měla jedna báseň. Nakonec jsem se potkala celkem s pěti lidmi, což považuji za celkem velký úspěch s ohledem na to, že většina z nich měla čas až k večeru. Když jsem ještě studovala, nebyl problém dát si sraz i během dne, ale teď jak pomalu všichni začínají chodit do práce, je pořád těžší je potkávat. Jen já, aspoň to tak vypadá, mám času nazbyt, i když zdání klame. Zanedlouho, opravdu se to již dost blíží, budu taky zatížená. A tak si teď užívám posledních dní milých povinností, dočítám knihy, které jsem si chtěla přečíst, diktuji deník z Ameriky, vyrábím dárek na rozloučenou a snažím se užít co nejvíce času se svými blízkými. Taky bych se ráda konečně začla hýbat, takže vyrazím na lekci zumby a po dlouhé době i do fitka. Jako by byly Vánoce a já se přecpala k prasknutí.
Je to k nevíře nevědět, zda se balíte jen na deset dní, či na půl roku. Co si mám vzít a co nechat doma? To bude krutý toto promyslet. Stále doufám, že se ještě pak na skok vrátím zpátky do své domoviny. I když pět dní bez práce jen tak u moře bych si klidně nechala líbit.
Sehnala jsem černý svetr, za což jsem ráda. Ten minulý byl už dost opraný a nechala jsem ho v USA napospas osudu. Konečně budu mít kus oblečení, který se mi bude hodit skoro ke všemu. A taky jsem sehnala koření na masalu. Už se těším, až ji tu doma připravím. 🙂
z deviantart. com od evilmojo