Ježkovy voči, za co mě tam nahoře pan někdo trestá. Tak skandi mi uteče jen o maličký chlup a dneska se dočtu, že je mi nabízeno studium nizozemštiny. To už by mohli říct, ať jdu na fyziku nebo na matiku. Bylo by to nastejno. Nevím, co mám dělat, každopádně asi žádná ukvapená rozhodnutí. Počkám.
Celkově je to všechno na prd. Nejraději bych zase někam odjela. Den dé se blíží a já se už děsně těším, až bude za mnou.
Jen včerejšek byl takový pěkný a zajímavý. Navštívila jsem město Plzeň a svou sestřenici. Mlha dopoledne ustoupila a po dlouhé době se udělalo krásně. Zůstala jsem tedy odpoledne venku. Vyšplhala na věž Chrámu sv. Bartoloměje, prohlédla si pěkně upravené parky a taky jednu dlouhou stromovou alej. Je to hezké město, i když na mě asi moc malé.
Večer jsme zajeli do pseudokina Aera, kde se konala přednáška a ukázky z filmů o Heydrichovi. Historik Eduard Stehlík a jeden filmový specialista vždycky jednotlivé ukázky komentovali. Na konci proběhla diskuse. Mě to velmi zaujalo, napsala jsem si názvy skoro všech filmů. Je celkem úsměvné, jak se se zobrazením atentátu popasovali Američané. Škoda jen, že to bylo tak pozdě večer, kdyby nebyla tak unavená, určitě bych si to víc užila a víc vnímala. Odnesla jsem si z toho to, že stále je kolem atentátu řada otazníků, stále vlastně spoustu věcí nevíme a nebo víme nejistě. Tento příběh nepřestane lidi ani v budoucnu fascinovat. To když si na něj vzpomenu, všechny mé trable a problémy mi připadají docela maličké.
z deviantart.com od pasofino6