Před chvilkou jsem se dozvěděla, že mi byl udělen souhlas se zápisem angličtiny. Aspoň jedna pozitivní zpráva. Ještě to nemám vidět v rozvrhu, ale během týdne se mi to tam snad objeví. Aspoň malá náplast za tu švédštinu.
Dneska jsem strávila větší část dne pečením buchet podle babiččina receptu. Poprvé jsem zkusila něco z kynutého těsta. Pro toho, kdo to ale neumí, je to děsná piplačka. Jako buchty to nakonec moc nevypadalo, protože se mi to při pečení rozevřelo. Je vidět náplň, ale to nevadí. Chutnají výborně a nejsou tvrdé. Udělala jsem je tvarohové a jablkové. Příště to snad bude ještě lepší.. Jen pochybuju, že to příště bude někdy v dohledné době 😀
Odpoledne jsem měla sraz s kamarádkou Míšou, prošly jsme se po Riegrových sadech, a pak navštívily cukrárnu na Václaváku. Měly jsme tolik témat na povídání.. jak by ne, když jsme se naposledy viděly před rokem. A to studuje tady v Praze! Domluvily jsme se, že spolu v dohledné době půjdeme na diskotéku a plavat. Na diskotéce jsem naposledy byla.. ani nepamatuju. Večer jsem šla plavat do Radlic. Moc se mi nechtělo, ale předsevzetí je předsevzetí. Voda navíc neměla zpočátku vůbec příjemnou teplotu. A tak jsem se snažila hodně hýbat. Naštěstí tam nebylo moc lidí, a tak jsem nemusela složitě kličkovat. Když jsem přišla domů, konečně jsem mohla ochutnat ty své buchty, poslouchám mámino vyprávění, chtěla jsem se přitulit k Rozárce, ale ta jako na potvoru zdrhla. Tak si jdu ještě dopsat čtenářský deník a sbalit do Brna. Zítra budu vstívat v nepříjemných čtvrt na šest.
Rozárka.. i při odpočinku musí být pořád ve střehu.
