Konečně si Hopsa mohla o víkendu pošmáknout na svém vánočním dárku. Konečně jsem si ji mohla přitulit v náručí. Tohle milované zvířátko je společně s Rozárkou to nejbáječnější stvoření, které znám. Podívejte se, jak pořád hopá. Panáčkuje a stojí jako člověk. 🙂 Obloha, stromy, tráva, náš domeček a celá naše vesnice je jejím domovem. 🙂
Už se těším, až dnes vyběhnu. Budu volná jako Hopsalka. Aspoň na chvíli…..
P.S. Hopsárium… tak ji nazval můj milý. 😀 Moc se mi to jméno líbí. 🙂