Hlavou se mi honí zoufalství a zmatek. Všechno to způsobilo to bílé, co se od rána dnes sype z oblohy. Ze včerejšího podzimního dne jsme se probudili do tuhé zimy. Hnusí se mi hledat čepici, rukavice a kozačky. Zvláště ty boty mi dalo velkou práci najít. Zase se zabalit do několika vrstvev, fuj! Nechci ještě vyndavat svoji zimní bundu, a tak jsem zvolila jako alternativu černý kabát. Od rána jsem na cestách.. jen s hodinovou přestávkou doma. Obstarávali jsme kočky na chalupě, chudinky tam jsou samy, snažily jsme se jim připravit co nejvíc jídla a taky je co nejvíc hladit. Domů si je všechny vzít nemůžeme, ani by si tu nezvykly, jsou to kočky venkovní. Pak jsme taky opravovali žárovku na levém zadním blinkru. Myslela jsem, že to zvládnu, ale v opravně nakonec měli otevřeno, tak jsme využili mechanika. Pekvapilo mě, to šlo tak těžce, v autoškole nás učili tu výměnu úplně jinak, trvalo to tak 3 minuty. Jenže náš Matýsek musí mít vždycky všechno speciální.. i otvírání krytu na žárovky. Obdivuju automechanika, který tam v takové sibérii u benzínky pracuje. Vůbec před všemi řemesly mám respekt. Večer jsem šla s H. do jedné čajovny, bylo to tam útulné a pěkně jsme si popovídali. Teď jsem ráda, že jsme doma a zítra snad nikam ani nevylezu. Možná jen plavat a reklamovat boty, pokud najdu účet. Poslouchám vyprávění o Švýcarsku a prohlížíme fotky z této země. Krajina vypadá o dost jinak než u nás, určitě bych se tam chtěla podívat.. jen Cern by mě asi moc nenadchl.
